Paní Dokonalá
Je horké letní poledne.
Skočila jsem do sluncem vyhřátého koupaliště a užívám si křišťálově průzračné a osvěžující vody. V celém bazénu jsem sama. Lidé teprve přicházejí. Po chvíli již opadá moje až dětská hravost, opojení a laskání s vodou a nastává rutina.
Plavu v bazénu tam a zpět. Tam a zpět. Plavání si zpestřuji pozorováním okolí. Nemám právě velký výhled. Kolem mne prošla paní středních let. Pozoruji chůzi – vzpřímená, pěkná. Vlasy – husté, pěkný střih i barva. Obličej – souměrný, usměvavý. Velikost a proporce postavy- ideální. Prsa tak akorát. Nohy- dlouhé, štíhlé, také akorát. Plavky jí sednou dokonale.
Je to paní Dokonalá!
Zkrátka jsem nenašla ani jednu chybičku. Zkoumám znovu, šťourám, to není možné! Tam musí být nějaký kaz! Ale marně. Paní je prostě dokonalá. Koukám a koukám – a najednou koukám vedle. Přišla další slečna, ta má ale velký zadek a malé plavky! A tamhleta má legrační nohy do x! To je ale zábava! Pořád je na co koukat. Paní Dokonalá už mě nezajímá. Je totiž nudná a tedy nezajímavá, prostě moc dokonalá. Zcela jistě by někdo viděl moji paní Dokonalou jinýma očima. A těch očí je na světě nepočítaně!
Připadá mi jednodušší vidět se pouze vlastníma očima a vlastními pocity – pak jsem sama pro sebe dokonalá – a pro jiné třeba nejsem nudná! Mám se ráda a jsem spokojená. Takhle jsme všechny dokonalé – já i Vy!
„Řiď se v životě jen svým pohledem a pocitem, ne cizími pravidly. Jen tak budeš dokonalá a spokojená. A možná i šťastná.“
