Znám dva typy učitelů. První končí svoji kariéru mezi 40- 50 lety tím, že jej přímo ze školy odvezou rovnou do blázince a druhý do vysokého věku září jistým druhem mládí, čilosti, inteligence a lidské krásy.
Nepočítám ty třetí, kteří toto povolání zkusili a záhy opustili proto, že je prostě nezvládli.
Je to povolání opravdu těžké. Kdo nevěří, ať si vyzkouší! Myslím, že pochopí.
- Neustále s vámi někdo zkouší poměřovat síly.
- žáci nespokojení se svojí rodinou
- rodiče nespokojení se svojí rodinou nebo zaměstnáním, sami se sebou atd. (teroristé)
- kolegové, kteří na vás žárlí, že jste lepší, oblíbenější, protože máte lepší třídu, lepší výhody atd.
- možná i vedení, které má jiný názor na vaše výukové metody (pokud máte štěstí, tak ne)
Je jen na vás, jestli budete bojovat také a pokud ano, mějte na paměti, že vyhrát chcete vy.
- Bojujete možná i sami se sebou- školní systém se vám možná nezdá dobrý, ale dodržovat ho musíte.
- Nevíte, co po vás vlastně chtějí?
Podle jednoho jste moc přísní, podle jiného málo. Moc vykládáte x málo vykládáte.
Moc píšete x málo píšete.
Moc zkoušíte x málo zkoušíte.
Ať uděláte, co chcete, nikdy se nezavděčíte všem. Vždy to bude špatně. Pro vás je tento systém neměřitelný.
Rada: dostatečné sebevědomí, smířit se s tím, (že někdo haní výsledky vaší píle a snažení, ať pracujete jakkoli dobře). Vědět, že každý den dělám vše pro to, abych mohl jít spát s čistým svědomím.
- Řešíte problémy jiných a problémy jiné.
Jiných- rodičů.
Jiné- jste tu kvůli vzdělání a kolektivní výchově. Pokud mají rodiče dětí problémy sami se sebou, vy je rozhodně nevyřešíte.
- Rádi učíte, ale většinu času ukázňujete, vychováváte, umravňujete, doplňujete tabulky a formuláře, třídní knihy, nespočetná poučení o…,tvoříte plány, které se mění skoro s každým postem ministra, učíte podle špatných učebnic, na kterých vydavatel dobře vydělá, hlavně každou chvíli podle jiných, protože se neustále upravují (předělávají) a tisknou jiné a dražší, aby se záhy zjistilo, že ty před 20 lety byly opět stejně lepší.
- Čelíte tlaku toho, že jste v mediích prezentováni jako „ blbci“, kteří stejně nezvládnou nic jiného, (Kdo umí- umí, kdo neumí- učí.) a nebo jste dobrým námětem pro vtipy různého druhu. Popřípadě jsme prezentování jako příživníci, kteří „nic“ netvoří (ducha vzdělání dětí- nic) a ostatní je musí ze svého( státního) živit jako cikány či nezaměstnané.
- Vlastně jen „ sedíte“ v teple a máte krátkou pracovní dobu a prázdniny.
Já na 1. stupni opravdu nachodím kilometry, když o přestávkách hlídám chodby nebo děti, těžko se mi stíhá i dojít na toaletu.
Jste v neustálém hluku a stresu. Každou minutu děláte nějaké rozhodnutí a pokud dovolíte, zkouší s vámi běžně mluvit i 10 dětí najednou každý o něčem jiném.
Odpoledne táhnete domů tašku plnou sešitů a kazíte si oči různým hrubopisem a pak se teprve začnete připravovat na druhý den. Většinou to uděláte až v noci, protože máte také jiné povinnosti a dříve už prostě nemůžete.
Nenoste si práci domů- a to ani v hlavě!
- Musíte být odborník na vše, jinak jste blbec.
Komunikaci, ČJ, oblékání, matematiku, politiku, VV, herectví, zpěv. Lidé vás potkávají a chtějí radu, vy to přece musíte vědět.
- Vyjít musíte i s žáky tzv. „ nezvladatelnými“, ale beze zbraní.
On má práva, vy ne. Zkuste na něj jen sáhnout, něco říci nebo se nepěkně podívat!
- Ohodnocení vaší práce není přímo úměrné vámi vynaložené energii.
Stále slyšíte, že chcete jen zvyšovat platy, ale zatímco jiní dělají pro peníze, vy máte mít své povolání jako poslání a vykonávat je s láskou (a nejlépe zadarmo).
Bohužel tomu tak často bývávalo. Učitele často vykonával tělesně postižený válečný veterán nebo žena. Jejich plat byl závislý na rodičích, kteří se smluvně s učitelem domluvili, kdo mu zajistí stravu, otop apod.
Zkrátka prestiž měl učitel pouze v bohatých a vzdělaných rodinách, jinde ta tradice bohužel chybí. Je pravda, že většina rodičů i tehdy chápala, že pro jejich děti bude dobře, když budou něco umět a učit se ostatní ctít a neubližovat. Ostatně učilo je to i náboženství. Dnes to máme trochu obrácené. Děti jsou doma i ve společnosti vedeny k tomu, že mají svá práva (bez povinností), silné lokty a kdo bude podvádět a šlapat po jiných, bude nejlepší.
- Nemůžete si vybrat dovolenou, když ji potřebujete, ba ani nemocenskou ne, protože třída nemůže zůstat bez vás a za vás tam nemá kdo jít. Takže všechny nemoci přecházíte.
Najednou mi začíná dávat smysl, proč je dobrých učitelů tak málo.
Proč se ostatní lidé k tomuto povolání nehrnou, když o něm tak pěkně mluví? Je tak snadné, zvládne ho každý a má jen samé výhody!
