Vzájemně. Vy víte vše o mně a já o Vás.
Věřte tomu, že o to nestojím a ani náhodou se po soukromých informacích nepídím. Děti je ale velmi rády sdělují. Vždy si najdou tu správnou, volnou a vhodnou chvilku, kdy se mi svěří s tím, čím chtějí- např. při opravování sešitů (moje ruka opravuje a hlava napůl přemýšlí a napůl poslouchá každým uchem někoho jiného- protože nadšených vypravěčů je vždy dost). Nebo při mé cestě na toaletu- prvňáčci by šli nejraději se mnou i dovnitř, ale nadšené skupince se vždy přede dveřmi omluvím, že dál už opravdu půjdu sama.
Další příležitost- dohled nad dětmi na chodbách- kdy neúnavně se mnou šlapou po chodbě tam a zpět a snad nejvděčnější pro děti chvilka- vycházka, kdy ten, kdo jde vpředu vyhrál a neúnavně mi vykládá celou rodinnou historii- od toho, kam se pojede na dovolenou, až kolik to všechno stálo a jestli je spořivější máma nebo táta a kdo o takové pěkné dovolené poslední vstává. Někdy se ale ptám sama, a to proto, že musím. V osnovách máme několik témat, kde je přímo žádoucí konverzaci vyžadovat ( nejčastěji v prvouce, ale i ČJ). Sice se ptám, jak děti slaví narozeniny, nejčastěji se ale dozvím, který strejda „ alkoholově“ přebral a jak byl při tom legrační (to se zdálo dětem), milý (často jim přidal do pokladničky), teta a maminky ale obvykle stejné nadšení jako děti nesdílejí. I ty vaše drobné podvůdky se dozvím (řekni, že je ti 5, ať neplatíme vstupné), všímání si více jiných než sebe (naše teta nosí ale krátké sukně, strejda je lenoch, oni si vymýšlejí,,,) Rozdělení domácích prací máte také často na pořadu školního dne, co na tom, že se ptám kvůli tomu, aby si děti uvědomily, že i ony by měly mít své povinnosti a ty pečlivě plnit, popř. pomáhat a účastnit se při povinnostech rodičů, stejně se dozvím, jak mamka nadává, že si taťka jen čte noviny, případně hraje na počítači a co má kdo rád k obědu a jak dlouhou dobu potom strávil na záchodě. Občas nastanou i bližší okolnosti. Oplátkou se snažím vám rodičů dát nahlédnout také do mých postojů a rodinných záležitostí. Děti jsou velmi dobří pozorovatelé. Takže vám jistě předvedou, co jsem řekla Pavlíkovi i Mařence s náležitou intonací, pohyby a rádi i popíší, co jsem při tom měla na sobě včetně ponožek. A také nezapomenou dodat, co na to odpověděl ten dotyčný Pavlík s Mařenkou a jak se u toho celkem nevkusně ušklíbli, když to p. uč. neviděla. Buďte si jistí, že o sobě víme vzájemně.
Samozřejmě, že to vždy nemusí být 100% pravda, vnímání je individuální a snadno ovlivnitelné- proto berme vzájemně tyto informace s určitou rezervou.
Po tom, co jste si přečetli- a věřte, že je to jen zlomek oproti skutečnosti, jistě uznáte, že se již opravdu jedná o partnerství, a tak navrhuji, co se doma upeče, to se doma sní a pokud něco vázne, měli bychom komunikovat, ale spolu (ne v supermarketu nebo na ulici). Věci mohou být trochu jinak, než vypadají, přičemž slovo TROCHU je zde velmi důležité, protože může podstatně změnit význam celé situace. Já také občas zaslechnu komentáře typu: Copak kradu, kde mám na to všechno vzít? Věřte tomu, že se naše konto neplní penězi za výkresy a učebnice, naopak, pokud nám nějaký materiál zbyde doma, většinou ho donesu do školy, protože je nám ho líto vyhodit a ze všeho se dá přece ještě něco vyrobit (roličky od toaletního papíru, špunty atd.).Vy jste to také jistě nemysleli zle, ale než mít mezi sebou nedorozumění- raději komunikujme mezi sebou, obě strany budou jistě spokojenější. Vždyť ta vaše Maruška si mohla tu vaši větu trochu přibarvit, aby byla trochu zajímavější.
Věřte tomu, že i Váš Pepík je dostatečně mazaný na to, aby vymyslel příběh o Toníkovi, který si na něj dovoloval (škaredě se na něj díval), a proto ho nutně musel v zájmu vlastní ochrany preventivně žduchnout a je jen nešťastná náhoda, že při tom spadl tak, že má dva stehy na hlavě, ale vlastně vůbec nechtěl, protože je to náhoda (ale náhody neexistují). Ten šikanátor Zdeněk zase ve skutečnosti dával vaší dceři“ babu“ v tělocviku. Často je to jinak. Čím větší průšvih, tím víc se mlží.
