Naprosto nemám v úmyslu psát o maškarním plese, i když si tak v životě často můžeme připadat. Tančíme ve společnosti a mnoho lidí nosí masky i v běžném životě. Někteří to ani netuší, dokáží přirozeně proplouvat mezi různými rolemi ve společnosti, jiní se trápí. Každý z nás má rolí bezpočet. Žena, muž, matka, rodič, zaměstnanec, nadřízený, kolega, kamarád, zákazník, hostitel, dítě…
Přiznám se, že nemám role ráda. Nemám totiž ráda nic, co spoutává, škrtí, je nepohodlné, neposkytuje dost pocitu svobody a volby. Takové role ovšem občas bývají. Žijeme ve společnosti a občas to jinak nejde. To ale neznamená, že si nemůžeme vybrat. Pokud se chystám na maškarní, také si mohu vybrat svoji masku.
Volíme si mezi třemi přístupy k masce:
- Ztotožňuji se s ní – jsem to pro tento okamžik já
- Hraji jen navenek – vnitřně odmítám, způsobuje mi to vnitřní konflikt, necítím se dobře
- Odmítám – vím, že to není dobře, přijde odplata, ale nemohu jinak a počítám s tím, přebírám zodpovědnost
Proč hrajeme role?
Zalíbit se – chceme o sobě vytvořit tu nejlepší představu. Strach – možná nechceme být zranitelní, schovat své emoce, nechceme být příliš čitelní, nechceme vyčnívat.
Role můžeme rozdělit na ty, které ovlivnit můžeme (sociální) a nemůžeme (pohlaví, země, vojenská služba).
Jak se orientovat?
Je třeba nadhled. Uvědomit (či najít) si své hodnoty. Respektovat své hodnoty. Být sám sebou, potom jsem autentický, nejen prázdná maska. Naše celistvost podporuje růst. Cítíme vnitřní sílu a naplnění z toho, že žijeme svůj život podle toho, co je pro nás důležité.
Pokud si nejste jisti svojí rolí, trápíte se, neznáte své hodnoty a nežijete je, zkuste se nechat vést a koučovat, mnohé o sobě objevíte a zorientujete se, nastavíte si život podle svých priorit.
Za maskami již nebude třeba se schovávat.
